Treyarch že neumí? Ale kdeže. Tito „náhradníci“ za původní tvůrce celé série Call of Duty, studio Infinity Ward, nemají mezi hardcore fanoušky příliš valnou pověst. Jenže je třeba si vše uvést do souvislostí. Treyarch má zatím na kontě dvě hry z hlavní série. Obě dvě z prostředí druhé světové války, obě vyzdvihované za multiplayer, obě zatracované za tuctovou kampaň. S dílem Black Ops mohli vůbec poprvé popustit uzdu své invenci a vymanit se ze spárů zaklínadla WWII. Rozdíl je znát na první pohled. Zatímco dříve bylo nemyslitelné, aby byl na pozadí celého konfliktu rozehrán jakýkoliv, byť sebemenší příběh, moderní doba si žádá jednoznačné hrdiny. Kapitán Alex Mason je jedním z nich. Hned na začátku ho však nalezneme velmi nešetrně přikurtovaného ve výslechové místnosti, v níž se rozpomíná na své předchozí akce. Byť jde o velmi účelovou scenáristickou berličku, pro nás hráče to znamená obrovskou variabilitu a jiné prostředí v prakticky každé z celkem patnácti misí. Hned na úvod recenze je třeba poznamenat, že článek se týká pouze hry pro jednoho hráče. Zhodnocení multiplayeru, který je v Call of Duty: Black Ops skutečně monstrózní, vám přineseme až později po důkladném testování.
číst dál